Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to všechno začalo.............

 

Jako každé malé dítě jsem chtěla mít nějaké zvířátko. Už od začátku jsem měla jasno, co by to mělo být, přála jsem si psa. Ale protože rodiče byli rozumní, pořídili  křečka. Nějakou dobu jsem se starala o křečky, ale ti občas utekli a doma bylo zle. Křečky vystřídaly andulky. Ale ani ty se u nás moc dlouho neohřály. Nebavilo mě se starat o opeřence, pořád jsem toužila po pejskovi, kterého bych mohla vodit na vodítku, mazlit se s ním.....

Tak hodně moc jsem žadonila, až rodiče souhlasili a jeli jsme pro srnčího ratlíka. Byla to sice malá kulička, ale jméno jsme vybrali podle večerníčku - Maxipes Fík.Obrazek

O Fíčka jsem se starala dobře, ale jako malá jsem nic nevěděla o výchově. Tak se stalo, že z malé kuličky vyrostl vzteklý Fík, který ohrožoval všechny doma. Nedalo se nic dělat, ale museli jsme ho dát pryč. Ujmuli se ho starší manželé.

Roky ubíhaly a já nastoupila do svého prvního zaměstnání. Nastoupila jsem na veterinární ošetřovnu. Pan doktor si jel pro štěně německého ovčáka a vzal mě s sebou. Po cestě se mě ptal, jestli bych taky nechtěla psa, že by štěňata vyrůstala spolu. Ani jsem moc přemýšlet nemusela, měla jsem hned jasno! Tak jsme na veterinu přivezli dvě překrásná štěňátka - Ronyho a Sunnyho.

Saník byl bez průkazu původu, ale snažila jsem se víc dozvědět o výchově a výcviku. Začala jsem se Saníkem chodit do psí školičky, kde jsme se společně učili prvním základům poslušnosti a částečně i obran.

ObrazekSaník byl hodně šikovný a hodný pes. Když jsem jela někam na výlet nebo k babičce, brávala jsem ho všude s sebou.

Pak přišlo stěhování a změna práce. Pro Saníka se v novém bydlišti musel postavit kotec, abych si ho  mohla vzít s sebou. I v novém místě se choval vždy vzorně a ukázněně. Brávali jsme ho všude, kam jsme jeli.Chodil s námi do restaurací, jezdil vlakem a byl i v letním kině.

Od štěněte měl problémy s ušima (časté záněty). Podstoupil 2 operace s ušima. Pak se zjistilo, že je alergický. Během pár měsíců ho čekala další operace - kastrace a problémy s prostatou přestaly.Už to vypadalo, že vše bude vpořádku a užije si pěkné stáří... Ale najednou přestal chodit. Díky veterináři se to na rok zlepšilo. Ale pak to začalo znovu a už nebyl schopný ani vylézt z kotce. Tak jsme to trápení ukončili.....

Byla jsem rozhodnutá, že dalšího psa nechci. Ale uplynulo šest měsíců a jeli jsme pro štěňátko. Štěňátko mělo tentokrát průkaz původu a jmenovalo se Chester. Jméno se nám líbilo,tak jsme mu začali říkat Čestr,Čestík...Bylo to krásné,temperamentní štěně. Pravidelně jsem s ním docházela na cvičiště a už jsem si dělala plány, že budou první zkoušky a první výstava.... 

Obrazek

 

Jednou jsem se vracela z procházky a už jsem byla u dvířek, když k sousedům do vrat vběhla kočka. Většinou měli vrata zavřená, ale v ten den ne. Čestr vyběhl za ní. Ani jsem se nepodívala, jestli jede auto a zavolala jsem na něj. On vyběhl, ale vběhl na silnici, kde jelo auto. Čestík byl na místě mrtvý. Už mu nebylo pomoci. Bylo mu pouhých deset měsíců.

 

Opět jsem se zařekla, že žádný pes mi nesmí do baráku. Ale kdo je na psa zvyklý, dlouho bez psa nevydrží.

 

 

 

 

A tak začaly diskuse, jakého psa si pořídíme.To už diskutovaly i naše dvě děti. Já jsem si přála kolii, manžel chtěl opět německého ovčáka a dětem to bylo nějak jedno, hlavně, aby nějaké stěndo bylo už doma.

Po dlouhém dohadování jsme se dohodli na kompromisu - německý ovčák s dlouhou srstí. Na tohle řešení jsme přistoupili  všichni.

Začali jsme shánět kontakty a inzeráty, ale k naší smůle nikde nic nebylo. Až se nám podařilo sehnat telefon do Liberce. A pak už to bylo snadné.Obrazek

Jeli jsme se podívat na měsíční štěňátka (narozená 25.10.2006) a měli jsme vybráno!!! S chovatelkou jsme se domluvili, že si přijedeme 24.12.2006 ráno. Takže po příjezdu domů se pod stromečkem batolila tmavá kulička s červenou mašlí na krku.

Jméno jsme ještě neměli, ale čekali jsme ,co bude mít v PP. Jeho celé jméno znělo Egon z Acomy. Byla to krásná kulička  a  Egon se nám zdálo takové tvrdé jméno. Začali jsme mu říkat Persík.

Na Persíkovi byl znát každý měsíc. Rostl jako z vody a pomaličku se začínal učit základním povelům.

Začala jsem s ním jezdit i na výcvikové víkendy a tábory.Tam se zdokonaloval ještě víc. A  pak jsem složila svou první zkoušku ZZO. A když byl Persíkovi rok, zkoušela jsem jet na první závody v kategorii ZM. Tam jsem moc neuspěla,ale ze třetích závodů už jsem přivezla pohár. A to mě kynologie začala bavit ještě víc. A pak přišly další zkoušky a další závody. A tam už jsem byla lepší, a i štěstí při mně stálo. A můj největší úspěch bylo první místo v Pcherách v kategorii ZVV1.

Obrazek

 

 Moc bych si přála, aby byl Persík stále v pohodě a zdráv.

Persík závodil a složil zkoušku i s dcerou.

Ale stárneme všichni...i naši čtyřnozí kamarádi...s Persíkem už se  nepotkáte, 6. 2. 2017 jsme jeho život museli ukončit(.

 

 

 

 

 

...a protože se dcera pomamila a jeden pejsek už nám nestačil,přivezli jsme v březnu 2013 Persíkovi kamaráda dlouhosrstou kolii jménem Glenn Black Fredina Agi.

Glenn se zúčastnil 31.8. 2013 KV ve Džbáně ,kde dostal svou první známku z výstavy VN1. 5.10.2013 na MVP v Českých Budějovicích ve třídě mladých si vybojoval ocenění V1,CAJC.Pak následovaly další výstavy a v červnu 2014 byl uchovněn.

Gleník je nejen krásný,ale i šikovný.S dcerou běhají agility a věnují se sportovní kynologii,ale jen poslušnosti.

7.3.2015 v Komárově vyhráli kategorii ZZO (56 bodů).

 

zzokomarov2015.jpg

21.3.2015 složil zkoušku z agilit A1 (pátý,známka výborně).

Společně složili zkoušky ze sportovní kynologie- ZZO,ZZO1,ZOP.

Jejich sportovní dráhu ukončil Gleníkovo úraz- přetržené šlachy na přední noze.Tak už si vegetí jen na zahradě a na procházkách.

.....a aby nebylo Gleníkovi smutno....a nám smutno.... udělali jsme si radost a přivezli domů opět štěňátko dlouhosrstého ovčáka s PP- Zayferus Clark ( *17.11.2017).

zafik.jpeg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Můj pes